| Lofotské popolejzání aneb tam a zpět za 31 dní |
| Napsal uživatel Hvězdář | ||
| Čtvrtek, 19 Leden 2012 14:23 | ||
Pravidlo první: jedeš li vesmírným korábem, vol třídu dlouhý transportér a větší..
 01_prvni_sobi..  02_televizni_hv...  03_kosa_v_BC  04_prvni_dostih...  05_kozel_na_Koz... Všechno začíná přijezdem do Liberce a hned následnou rozlučkovou kalbou, kde se rovnou seznámím s zbylými 4 členy zájezdu(Kája, Terka, Gula a Illi), pátého(Vejvis) jsem už měl tu čest znát nějakou tu zimu. Po půlnoci mě probere hledání domu, kde mám přespat, v ruce kliče a v hlavě slovní popis: u silice nad kruháčem je posprejovaná garaž, tak to je cíl, druhý patro a v obýváku zahni vlevo, tam je můj pokoj. A bonus je, když Vejvis, u kterého jsem přespával mi pak v hospodě nebere telefon a zavolá, až když jsem s dost špatným pocitem ulehával v něčí posteli s tím, že jsem nepoužil k otevření dvěří ani jeden klíč, ověření že jsem přecejenom natrefil na správnej dům je shledání se se svojí péřovkou. Další den nákup jídla, kalkulace (150 piv, 10 litrů vína, pár litrů tvrdýho)/6 lidí/měsic je prostě málo, rovněž šunka a salámy nikdo jíst nechce a když by bodly, jsou již zelené, že ani ryba je nechce. Půlnoční odjezd, strach, že se do krátkého tranďáku nevejdem a pak zda li jsme nenechali v trávě při přebalování aut nějaké věci. Jen Kája si zapomněla doma na posteli mobil. Což je strašná věc, jak se později ukáže.  06_Svolvaer  07_nase_prvni_s...  09_odchod_pod_G...  10_konecne_je_h...  11_Gandalf_rusn...
Trasa směr Rostock (koupit plnou), trajekt do skandinávie (7 hod, my nakonec asi 6,5) cena něco okolo 150 éček, 3 hoďky pauza v Stockholmu a dál na sever.V kazeťáku hraje do nekonečna Bonnie M, později mě a Káju ostatní mučej Nohavicou, až i Kája odpadne a ja dávám ke konci zájezdu na celoživotní banlist Nohavicu. Pár set kilometrů nad Stockolmem je již v půl třetí ráno docela světlo, údiv. Při překročení severního pólu, teda polárního kruhu (Kájo promiň ;) ) je venku celkem teplo, prej přes 20 stupňů. Rovněž poprvý potkáváme soby, jsme z toho všichni kromě Guly odvaření, stavíme a fotíme. Později již jen řeknem, že jsou vedle silnice sobi a nikdo nehne ani brvou, člověku holt zevšední. Poslední tři hodiny cesty jsme dost nedočkaví, ale já stejně usínám na přední lavici hned vedle řidiče, čímž ho udržuju ve střehu tím, že na něho pořád padám a tak chudák řidič nemá šanci usnout, jak mě odstrukuje, aby mohl řadit. Máme totiž krátkého tranďáka a tak na přední lavici je řidič a další dva (nejčastěju tu byl Vejvis, ikdyž byl jedním z největších, prostřední místo vedle řidiče mělo totiž pekelně málo prostoru na nohy, celkem nic moc..). Teleport je v dnešních dobách ještě pomalý a tak se objevujeme na cílovém místě 43 hodin po vniknutí do tranďákoteleportu. Holt průkopníci v mezigalaktickém pohonu.  12_tlaceni  13_osvobozovani...  15_klasicke_poc...  16_romantika_s_...  17_jina_romanti... Jsme v kempu, který ještě není úplně lezecký, ale je zde i hodně turistů a ostatních. Tábor rozbíjíme mezi karavany na louce poblíž Kalle, jsou tu záchody, prostě paráda :) Rovnež se odsuď vyráží do legendární Frey, jíž geniálně popsal Magnusek, či na lezení nad Svolvaerem a okolí. Zde se rozlézáme,pytlíme, rybaříme a stáváme se televizními hvězdami. Rovněž si zavádíme vlastní čas, tj. ráno máme, když je ve zbytku místního časového pásmu odpoledne a večer máme okolo 4. hod ráno. Fungujeme takhle pár dní, až když při touze ochutnat místní marmeládu a chléb( marmelády jsme spořádali nakonec přes 10kg) zjišťujeme již v autě na cestě do Svolvaeru, že sice obchoďák má otevřeno 7-22, avšak my máme večer a tudíž zbytek pásma má něco okolo 4. hod ráno. S klením otáčíme a najíždíme na normální čas. Celou cestu slibovaná kosa Gulou se nekoná, máme dost dobrý počasí, teplo, slunce, jen jednou (1. den) mží. Jedna cesta stojí za zmínku a to Bare Blabaer, TOP 50, 5-, 236m, krásné lehké plotnovo-spárové lezení, přičemž jedna z posledních dýlek je položená, lehce doprava zahnutá žábovice, ve které to kuňká, ikdyž bys nechtěl a dá se vyběhnout tak rychle, že ani parťák nestíhá manipulovat s lanem. Vyslovená lahůdka. Nástup 2 hoďky, v jezeře pod nástupem je schovaná potápějící se pramice, dobrá věc na zkrácení si času čekáním na ostatní. Voda překvapivě studená, zatím na žebřičku obsadila nejspodnější laťku, tj studenější než i moře. Poslední den pobytu v tomto smíšeném lezecko/turistickém kempu máme rest a tak hrajeme Dostihy a Sázky, začátek hry v 10:48 a konec je v 17:32, to už je banka dávno po krachu a veškeré prachy vlastní dva hráči, kteří bojují na život a na smrt. Vítězí Gula.  18_caste_hodova...  19_proste_lajna  20_Slanting_Cor...  21_zaliv_s_jezk...  22_lajna_2 Po 5ti dnech na lofotech se konečně přesouváme do lezeckého kempu pod stěnou Gandalf, kde strávíme zbytek našeho pobytu na lofotech. Večer opět ryby. Ach jo. Zjišťujeme, že je pátek a tudíž se hraje v Henningsvaerske lezecké kavárně/hospodě živá hudba. V rámci finančních úspor (1pivo/hnusný/80NOK/230KČ)dáváme po večeři každý několik piv a na půlhodinovou cestu si bereme láhev vodky. Nakonec někteří nechávají okolo 800NOKů v hospodě za piva a tak máme další den znova rest. Otevíráme kilovou plechovku Salka,(vydržela asi 2,5 dne) někteří objevují co to je, holky ještě zkouší sníst najednou plnou polívkovou lžíci skořice, výsledek je velmi zábavný :). Avšak stejně prší (podruhé) takže je jedno, že nejsme schopní cokoliv dělat. Ještě téhož večera se klouzáme na vodovodní trubce, kterou máme hned za stanem. Zjištujeme, že jsme si postavili stan na bažině. Dalšího dne jdu s Vejvisem na Vestpillaren, ohromnou klasiku na Presten. Vstáváme brzo, balíme goráčovky, péřovky a jsme první ve stěně. Celý den svítí sluníčko, je ohromné horko a tak má aspoň druholezec příjemnou zátež ve spoustě potřebného teplého oblečení. Paráda. Ke všemu se ještě v předposlední a poslední lezecký dýlce zasekneme na 2 hodiny, díky mému nápadu, aby je Vejvis spojil dohromady. Láno ho táhne, štand nikde nejde udělat a slízt taky nejde, je to hladká položena plotna. Na to ,že to jsou jedny z nelehčích dýlek pěkná ostuda a tak jsem naštvanej, že jsme se tak blbě zasekali a tím si zhoršili čas přelezení. ( čas je udáván okolo 6-8 hodin, my to díky zasekání se, šli k blíž k té vyšší hranici) Ostatní hoblují Gandalfa. Následující den je nevyžádaný rest, třetí déšť. Kluci chytnou hromadu ryb(opět) a tak je na nějakou dobu zakazujem,kdo to má pořád jíst..:) Další den jdeme všichni na jednodýlkové rajbasy po „vynejtovanejch žebřících“, kde se celkem vybojim. Dr.Jeckyll.  23_plotna  24_plotnicka  25_tekute_strib...  26_lovecke_pudy  27_matrose_jak_...
 28_i_takove_sta...  29_epesni_ulove...  30_po_dvou_tydn...  31_zevlak_AKA_r...  32_i_previsy_js... Následuje rozdělení grupy na týmy, přičemže jedni lezou vícedélky a druzí jeli zkoušet svě umění do „sportovních jednodélek“ aneb dej si jištění kam chceš, pokud máš hodně frendů tlustých na prst.(lezení prstovek) Rovněž je zde popichování Nora Čechem s nejtama, přičemž se pak situace obrátí, když Nor popichuje Čecha, že je přece zvyklej z písků, a že si jedinej nejt v cestě u prekérního kroku na tření, cvakat nemusí, nýt by eliminoval přistání o pár mětrů níž na šikmou polici. Čech ukáže, že nejt potřeba není, čímž obecenstvo zklamaně odchází a následuje vyndavání frendů ze stropové širočiny stylem vyndej poslední, pošli to do předchozího a až takhle přistaneš u toho prvního, tam už raději slejzej, neb další přistání by bylo na matičku zemi. Nor se divý, co je to za styl, že to neviděl...;-) Mezitím druhý tým je na nohou 16 hodin při lezení vlastní varianty na nádhernou stěnu na Pillaren. Vracejí se až ve dvě ráno. Podle všeho dost intenzivní zážitek. Další intenzita je v cestě Himmellen kann Vente (Nebe může počkat) kdy pro změnu nemáme s Vejvisem a Kájou péřovky ani goráčovky a tak jako na schvál, je celou cestu děsivá kosa, v půlce čekáme tak hoďku a půl na konec mrholení a pádíme dál. Ke konci cesty jsem podrážděnej, zmrzlej a psychicky unavenej, Vejvisovi v půlce cesty není dobře a tak nejtěžší dýlky(až na poslední, to jsem Vejvisovi řekl, že dál již nelezu) lezu já. V cestě na mě čekalo překvápko v podobě plného mágo pytlíku, který nebyl plnej mága, ale něčeho hnědýho s papírem. Fakt debilní prasata se nejsou schopní asi vysrat nějak inteligentně... Na dalším štandu to někdo udělal zase metr od něj, přičemž tak tři metry dál byl zářez, kam se dalo klidně sejít a potřebu vykonat tam, když už. Děs :-(. Na vrcholu si Kája pouští žilou, asi nějaká móda, či co.. Při resťácích je často takové horko, že se lízt stejně nedá, což ostatní praktikují, až na mě, chodím se Scottem na blízké trojdýlky. Po týdnu zjišťuju, že restday je vážně potřebná věc.. Okolo začátku srpnu již pivo není, víno taktéž, a tak pro nás nastává obtížné období...  33_uz_i_Gazprom...  34_porad_stejne...  35_vse_polozene...  36_nas_norsky_k...  37_pohoda_v_kav... 4.8. jedeme všichni do Áčka (doslovně), hrajeme Černou Díru (dík Kájo za scénku :-D ) takže se všichni vzájemně fotíme a nelezem. Vidíme ovce na střechách i s vlastním chlívkem, továrnu na sušený ryby a naprosto neuvěřitelnou krajinu. Poprvý slyším v rádiu Adele:Rolling into Deep. Večer znovu balíme, a vydáváme se na cestu pod Stetind, majestátnou to horu (lezení horší než na lofotech( podle mě)). Odjezdem jsem zdrcen, při jednání v bandě co podnikneme dál, jsem zastával variantu být co nejdéle na Lofotech, bohužel jsem jediný. Avšak další zážitky byli i na dále na vysoké úrovni, tudíž ve výsledku jsem tomu rád.  38_i_takovahle_...  39_zase_ty_ryby  40_vovce  41_Acko_co_jine... _Presten.JPG) 42_plotny_a_sok... Pod Stetind přijíždíme něco okolo třetí ráno, jdeme hned spát a budíček je na sedmou. Ráno balíme, a co nejdříve vyrážíme na Syd Pilarren, nástup je 800 výškových/3 hoď. S Kájou nespěcháme, máme v plánu nalízt do cesty jako poslední, ke všemu taháme dost oblečení, díky předchozí zkušenosti s Nebem. Samotná cesta má něco okolo 600 metrů, celkem lehká, ale kvalita skály horší, než lofotský standart. Možná jsem jen moc zaujatej :-). Místama se v cestě všichni potkáváme, největší prekérka je sundavání si na prvním batoh v komínu, a následný dolez komínem a batohem mezi nohama, takže není vidět na stupy. Na vršku se opět celá banda shledáváme, fotíme, jíme a hurá na sestup. Zde jsme trochu zpomaleni přijišťováním v sestupu, ale pohoda. Cestou dolů se téma klasicky stačí co bude k večeři a co si kdo dá, až přijedem domů do Prahy. Tedy do Čech ;-). Večer zase nalodit náš mezihvězdný koráb a nastává teleportace. Po pár Skocích se ocitáme pod Trollwegem. Rovněž po třech týdnech opět vidíme tmu, bída. Jedeme po 11-ti zatáčkách nahoru k kosmodromu, všude plno turistů, hádáme se, jak který vodopád, kterých je tu hafo, bude v zimě těžký a jestli půjde lízt. Při dalším letu v meziprostoru do Handargenu se nám stává nehoda, čímž z něho vypadáváme a trefujeme jinou loď řízenou italskými turisty, kteří neumějí ani slovo intergalaktickou angličtinou. A to prosím v naprosté díře, nikde na světelné roky nic, no hrůza. Nakonec uražený zrcátko nahrazuje Kájino kosmetické zrcadlo, které dost přibližuje a celkově zkresluje. V Handargenu jdeme až na Káju, které je blbě, na plánovanou 10-12 hodinovou štreku na jazyk, dáváme to za 8. Zjišťujeme, že chodit takhle po kopcích je vlastně hrozné. Parkoviště z výchozího bodu je zařízené, jsou tu záchody, sprcha( i teplá) jednoduše luxus. A večer dál. Pod Kjerag. Let řízený Vejvisem rušej ovce, který se nebojí auta, troubení ani oslňování dálkovkama. Konečně chápem pořekadlo být tupej jak ovce.  43_vecerni_UFO  44_Stetind_a_4_...  45_Stetind_bez  46_vycerpani_pr...  47_jiz_to_tuhne V poledne jedeme omrknout parkoviště s hospodou, ale začíná pršet a tak zkušeně jdeme hrát dostihy a sázky dovnitř, hru přerušujeme pouze nakupem zmrzliny a kafe. Po několikahodinové pařbě konečně porážím Gulu a tak je první hra pomstěna :-). Večer sjíždíme kousek níž k jezírku, kde zakempíme. Zjištujeme, že všude ve vodě jsou pulci a tak je vyvařujeme s těstovinama a dalším pitím, je to dobrý akvárko. Večer Vejvis balí matroš na highlajnu, neb to je důvod naší návštěvy. Každý z kluků vyfásne část železa a jde se spát. Budiček je nastaven na ráno, po probuzení vytrvale prší a Vejvisova nálada s přibývajícími hodinami klesá. Nakonec okolo 10 am přestává a jen mrholí, načež opět startujeme tranďáka a vyjíždíme o několik zatáček výš, kde platíme znovu poplatek za parkoviště a hurá na Kjerag. Na cestě předbíháme domorodce, jdoucí v džinách s pláštěnkama, přičemž teplota se pohybuje okolo nuly. Ostatní mě a Káje odbíhají, není jí opět dobře a tak s ní jdu pomaleji, sraz máme na místě lajny. Jenže ani já, ani Kája jsme se pořádně nekoukli, kde to je a tak jen víme, že to má být poblíž Kjeragboltenu, zaklíněného kamene v komíně. Po nějaké době jsme u šutru, kde je asi tak 50m dlouhá fronta na svojí chvilku slávy, neb kámen je malý a každý chce být na fotce sám. Hrůza. Otáčíme to a po půl hodině nacházíme zbytek bandy, jak montují lajnu.  48_spolecny_vrc...  49_sestupovka_z...  50_Sestup  51_v_cele_sve_k...  52_Jump Já naštěstí táhnu pouze pojišťovací lano a nějaké karáble, tudíž zatím můj materiál nebyl potřeba. Stále mrholí a je dost kosa. Oblíkám na sebe všechno co mám, nechápu některý Nory v krátkejch kalhotách, já bych umrzl. Holt Seveřani.. Okolo třetí odpoledne se počasí vyjasňuje, načež se během 10 minut od nikud vynoří několik BaseJumperů, kteří Vejvisovo počínání okomentují slovy, že jsme blázni, načež to během pár minut pošlou dolů, nádhera. Vejvis lajnu přechází na druhý pokus, je hustej. Mezitím koukáme na jumpery, kvůli podívané se dokonce zastaví i trajekt. Všichni to dávaj na pohodu, až na jednoho, který přistane o dost jinde než ostatní a tak se k němu hned rozjede člun, co na ně dole ve fjordu dává pozor. Lajnu si nakonec zkoušíme všichni, jsem ze všech nejvíc marnej, je to můj třetí pobyt na lajně, dvakrát jsem to zkoušel u Pártyho na zahradě. Je to jiná dimenze, být takhle v prostoru...  53_kilakova_ste...  54_nas_vrchni_l...  55_v_akci  56_najdi_sveho_...  57_jumper_pred_... Po Kjeragu již jedeme směr Oslo, Kodaň kam přijíždíme odpoledne. Jde se pařit přes noc do šesti do rána,koupel v moři , já s Vejvisem jedeme 12km do centra a zpět na půjčovacích kolech, ostatní pořád paří. Spíme u Gogiho, kámoše ostatních. Po probrání vyjíždíme opět odpoledne směr trajekt do Rostocku a pak opět do Liberce. Tam přijíždíme někdy po půlnoci 14.8. ráno. Okolo poledne jedeme ještě uklidit naší loď a já k večeru odjíždím StudentAgency do Prahy, sladce ošklivé Prahy.. Ráno nastalo probuzení a já se vzpamatovávám z měsíčního snu, dík kluci a slečny za pomoc při jeho prožívání!  58_Kjerag_sutr  59_vovce_2  60_pristavaci_p...  61_kolik_je_tu_...  62_nejaka_ta_ku...  63_trampolina_p...  64_Brace_for_Im... |
Komentáře
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.