| Nollen Route - Do your boots fit like these? |
| Napsal uživatel Lesko | ||
| Úterý, 27 Říjen 2015 11:45 | ||
Žádné dlouhé balení nepřipadá v úvahu. Prostě není čas. Nějaké žrádlo, pikle, šrouby a opalovák, když má být to azůro. Nic moc dalšího neřešíme, cesta je jasná a na sestupu se taky nedá zabloudit. Nemilosrdný plán odjezdu okolo 18. h stejně o dvě hodiny nestíháme, ale hlavně, že jedem. Cestou tankujem energii na parkále u Walensee, takže do Grindelwaldu dorážíme až po 10., za to však plni síly, optimismu a odhodlání. Pinokio se chystá na svůj 3. pokus, takže prý radši chcípne, než aby to nevylezl. No, uvidíme. Nádherné počasí, podzim jako malovaný a vyhlídka na slušnou podmínku potěší.  Buty_PP Následující pocity je těžké popsat. Hlava se zdráhá uvěřit. Konstatování, že jsem dement a pár nadávek sice skvěle vystihují situaci, ale v řešení nepomohou. Takže co dál? Pojedu domů? Blbost. Tak blbě na tom nejsem. Koupím nové boty? Zavřený Intersport s provokativní cedulí mi usnadní rozhodovaní. Zkusím to s jednou malou (Kájinou) a druhou taky pravou? Hmmm. Možná. Testuju na svahu u parkovište a smích mě přechází, když si uvědomím, že mě čeká 3000 výškových metrů a z toho značná část v ledu. No nic. Prostě to půjde. Vyrážíme (já v sandálech). Monumentální severka Eigeru nás zatím nechává chladnými, ale někdy se do ní určitě pustíme :) Za 2 h svižné chůze míjíme Kleine Sheidegg a odškrtáváme prvních 1 000 výškových metrů. Na chatu nám zbývá nějakých 800 m, ale terén se z široké turistické dálnice mění na sněhová pole s občasnými mixovými výšvihy, takže nezbývá než sandále hodit do batohu a čelit té pravé demenci. Ze začátku trochu laboruju se šněrováním, až zkonverguju k Ovečkinovu volnému komínu. Nějak to jde, ale postavit se v mixu na levačku je dost na levačku.  Nollen_01  Nollen_02  Nollen_03
Mimo boty je všechno lepší než ideální. Sníh celkem drží, i když do firnu má daleko, cestu máme prošláplou, takže ji vůbec nemusíme hledat. Někdy před 18 h. už se hřejem u kamen na chatě a rozjíždíme vícechodé menu, za které by se nemuseli stydět ani u Michelinů.  Nollen_04  Nollen_05 Šest hodin spánku nás opět nabíjí energií a posun času využíváme hlavně k pohodové snídani a přípravě na výstup. Nazouvám mučící nástroje a vracím se k taktice upozadit pocity. Prostě situace je jaká je a nemá cenu řešit, jestli je to příjemné, nebo ne. Přes noc se zatáhlo, takže měsíc prakticky nesvítí. Opět následujeme stopy a s převahou se dostáváme pod nos – klíčové místo cesty. Někdo říká WI3, někdo 80°. Nepřijde nám to ani jedno a lana pro souběžný postup bychom si za světla asi odpustili. Co se ale okolo nosu změnilo zásadně, bylo počasí. Rozfoukal se vítr, začala padat krupice a viditelnost klesla tak na 10 m. Nad nosem tlačíme tousty a přes platíčko i následnou odtrhovku přejíždíme výtahem na hřebínek. Výškovka se na nás podepisuje jen zlehka, takže pokračuju stylem pravá-pravá, pravá-pravá a kolem 10 na sebe překvapeně koukáme na vrcholu. Šlo to rychleji, než jsme čekali. Hold dobrá podmínka.  Nollen_06  Nollen_07  Nollen_08  Nollen_09 Tak teď už jenom dolů, říkáme si. Úvodní nekonečný ostrý hřebínek jdeme přes hodinu a v následném slízáni mixů předvádí Pinokio nevídané drytoolové kreace. Respekt. V mlze scházíme z cesty a pak se ztuha probíjíme mixovou cestou dolů. I tak ale štěstí přeje a náš žlábek asi jako jediný ve stěně ústí na most přes odtrhovku.  Nollen_10
Pak už jen přes plato k vláčku, pár fotek s Japkama a po 1,5 h zevlení vláčkem dolů. Přání, že pojedem z Kleine Shadeggu stopem se nám plní, ostatně jako všechny ostatní na tomhle výletu.
|
Komentáře
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.