VŠAK Chemie

Fenka paní Dvořákové ze Znojma vrhla 12 štěňátek. Stejně tak i naše letní Tatranské povyražení bylo okořeněno několika momenty, jenž stojí za zmínku.

V neděli 21. srpna bylo ráno, jako už dlouho ne. Po měsících, kdy nad Tatrami vládl Poseidon, bylo konečně hezky. Vymetená obloha spolu s azurovou předpovědí nám dodaly elánu a po krátké snídani jsme svižným krokem vyrazili k Jastrabí veži.

Jastrabka 1

Jastrabka 2

Po hodince liknavé chůze jsme k začátku cesty ještě nedošli, za to se nám otevřel pohled kudy, že ta naše cesta povede.  Dvě délky jednoduše žlabem, pak výlez kdesi doleva, což už příliš zřetelné nebylo. Cesta se jmenuje Machnik-Preyzner a je ohodnocena za 4+. Spravedlivý los kameň-papier-nožnice určil, že polezeme s Jitkou první. Červík s Julkou počkají, a pak vyrazí za náma.
První délka (předešlého večera u sklenice piva identifikovaná jako pohodová 3) vedla labužnicky vlhkým lámavým žlabem a po prvních protestech, že se mi nezdá, že by to byla trojka, Červík znovu pohledal v průvodci a překlasifikoval to na čtyřku. I tak pekelná čtyřka (pozn. nakonec 6-). Další komplikace na sebe nenechaly dlouho čekat. Třetí délka a neschopnost najít jakoukoliv lezitelnou cestu vede jen k tomu, že pendluju jak jojo a mezitím dolízá k Jitce na štand Červík. Sokolíkem nahoru, sokolíkem dolů, pořád nic, pak nátah doleva-dobré, ještě něco na nohu… Pak už slyším jen rachot řítícího se kamení. Levou nohou jsem uvolnil asi 5-10kg slupku, která si to šine přímo do žlabu. Ostré hrany si za současného mohutného řevu „Pozóóóór“ klestí vlastní cestu. Ticho. Červík s Jitkou jsou v pořádku na štandu, ale Julku není vidět ani slyšet. Na volání se neozývá. Aby toho nebylo málo, šutr při své cestě přeťal obě její lana. Po dlouhých vteřinách se Julka ozývá. Je v pořádku. Lana jsou zkrácena asi o 10m, jedno se Julce svezlo k nohám a druhé naštěstí visí za oplet (tímto zdravím Pita Schuberta), takže Červík odsazuje jištění a Julka může v  „klidu“ dolézt.

Červené

Modré

Holkám už přišlo zážitků víc než dost a tak slaňují na kratších lanech dolů. Čekám, až budou holky dole, abych jim nehodil další dáreček. S novým spolulezcem lezu dál. Žádnou smysluplnou cestu stejně nenacházím, ale procvakávám dvě zdrhačky a po položené spáře objevuju pochybný štand. Další délku tahá Červík a po hodince zajišťování nezajistitelného objevuje opět jen převisy bez chytů a erarní karabinu. Z té jej polospouštím, poloslízá zpátky na štand a oba slaňujem dolů.
Naše neslavné vystoupení v této cestě korunují místní borci vracející se z vedlejších prásků slovy: „Nepoznáme nikoho, kto by túto cestu našiel.“

3.délka

Štand